Sheila nám trochu povyrostla, jak jinak, než do krásy, už se blíží k 1. narozkám.Panička má z ní radost, Sheila je šikovná i "ve škole". Ale jak je vidět níž na foto, panička Lucka se chce ve škole více zapotit, tak si pořídila k Sheilině další psí slečnu. Zatím je to opravdu mimino, ale až vyroste, bude z ní pěkně velká hafice.
tato rasa patří mezi nejoblíbenější a nejznámější . Vznikl křížením žlutého labradorského retrívra, irského setra a dnes již neexistujícího vodního španěla v roce 1868 a celosvětově uznán roku 1913. Zlatý retrívr je mimořádně přátelský, milý a důvěřivý, naprosto beze stopy agresivity. Přiměřený temperament, inteligence a snadná ovladatelnost patří k jeho přednostem.
Slovo retrieve v angličtině znamená - najít a přinést. Retrieve je tak v Anglii běžně používaný termín pro lovecké psy specializované na aport postřelené zveře.
Sheila bezesporu patří mezi tyto zmiňované psy. Ale abych z ní měla správně vychovanou psí slečnu, navštěvujeme ZKO - psí školu. Pořád je to malá psí slečna, která má v hlavě plno jiných věcí, než ve škole dávat pozor, a občas se to projeví i na place. Ale jako i u ostatních psích kamarádů, jak se říká, jednou je líp, jednou hůř. Jednou jsme chváleni, jindy s otazníky. Co se jí ve škole, ale vůbec nelíbí, je část, kdy dojde na procvičování skoku přes překážku a zdolání tkz. " Ačko". Postaví se na zadní - a to tedy ani náhodou nejdu! Nelámeme to přes koleno, zatím se díváme na ostatní, jak se jim daří, možná, že časem i ona dostane odvahu a zvládneme i tuto část výcviku. A bude z nás sehraná dvojka, nebo i trojka?! Pořídila jsem si totiž ještě jednu psí slečnu.
Něco málo z historie : bílá barva ovčáckých psů není novinkou, ale je to původní zbarvení, které mělo zejména proto, aby si je statkáři nepletli s vlky, kteří vpadli do stáda.
V období 1879 - 1968 se vedly slovní boje, zda bílí psi budou zapsáni do plemenných knih německých ovčáků. Chovatelé se ale nedali. V 80. - 90. letech vzniklo mnoho spolků a klubů bílého ovčáka. V roce 2002 bylo toto plemeno předběžně mezinárodně uznáno.
BŠO je temperamentní, bez nervozity, pozorný, ostražitý, k cizím poněkud zdrženlivý, není bázlivý, agresivní. Dobře se s ním pracuje, je učenlivý, hodí se pro sportovní i služební výcvik, má všestranné využití. Setkat se s ním můžeme i v canisterapii, při doprovodu nevidomých i jako pes asistenční, využívají ho i v záchranáři. Nesmíme zapomenout, že je výborný hlídač, ale i mazlík rodiny.
No a co napsat o té malé bílé kouličce? Zatím toho není moc, přesto nás překvapuje svou bystrostí učit se novým pokynům, Jasně není to bez chyby, má nárok, ale co se o rase píše, že by z ní vyrostla vzorná pejsková?! Ovšem je to nepředvídatelná uličnice, o tom by mohla vyprávět Sheila. Co je ale nejdůležitější, že si holky padly do oka, že to budou sestřičky jak se sluší a patří. No uvidíme, co nám přinese čas, až nám holky vyrostou do dospělosti.
